Přidat odpověď
Je mi 30, máme 4letou holčičku a ročního chlapečka a nejsem rozhodnutá, jestli mít třetí dítě nebo ne. V našem okolí se množí rodiny se 4 dětmi, takže my jsme se svými dvěma pod průměrem - okolí je tedy jedna věc, která mě nutí o tom vůbec přemýšlet. Jinak rozum říká raději ne, srdce křičí ano. Děti máme zdravé, krásné, šikovné, do dětského pokoje by se snad ještě jedno vešlo s tím, že do budoucna se nám nejspíš uvolní ještě dvě místnosti.
Problém je finanční nejistota, manžel je po těžkém cévním onemocnění mozku v PID, má přiznaný PnP, ale jenom do listopadu, jeho stav se zlepšuje, takže mu obojí určitě odejmou. Co bude potom nevím, s částečným invalidním důchodem si těžko najde práci, když tady v příhraničí není práce ani pro zdravé lidi. Já mám rodičák, 4letá varianta a pracovní smlouvu nemám (tu na dobu určitou mi neprodloužili, když jsem otěhotněla), takže se taky nemám kam vracet. Kromě toho u obou dětí bylo podezření na downův nebo podobný syndrom, ultrazvuky vypadaly špatně, u dcery jsem až do porodu nevěděla jestli ho bude mít nebo ne (odběr plodové vody jsem odmítla), tak mám obavy, že napotřetí už by to tam bylo... miminko bych si nechala tak jako tak, ale postižení by byla velká zátěž. Taky máme v rodině dvojčata (z manželovy strany), tak mám trochu obavy, že by to byla dvojčata - a to si tak úplně nemyslím, že bych to zvládla, resp. určitě bych to nějak zvládla tak jako všechno se dá nakonec zvládnout, ale asi to není to, co bych tak úplně chtěla.
S otěhotněním máme problémy, takže bychom se museli aktivně snažit, v kartě u gynekologa mám uvedeno, že jsem neplodná, nemám prakticky žádný cyklus a teď jsem kvůli krvácení, které trvalo skoro 3 měsíce, a abnormálně vysoké sliznici užívám hormonální antikoncepci - prý by se to mělo srovnat.
Zatím nejsem rozhodnutá, uvažuju, že po pár měsících, max. po roce antikoncepci vysadím a dám tomu třeba dva roky, buď otěhotním nebo ne.
Předchozí