Jitule,pamatuji se na to,jak si tady řešila vaši rod.katastrofu a jsem ráda,že se vše k dobrému už obrací a že jste to všichni zvládlli,a hlalvně ty,pro tebe to musel být zápřah asi největší,fyz. i duševní.
Osobně jsem vždycky chtěla 2 děti a to jen proto,aby měly i v dětství rovnocenného kamaráda,nejen v dospělosti a tahle úvaha se mi v reálu jen potvrdila,že jsme udělali dobře.Kluci si spolu vyhráli jako děti,tak jako studenti zmákli spoustu akcí taky spolu,znali svoje kamarády vzájemně,pak spolu bydleli i na koleji a ted po vš spolu dokonce bydlí i na podnájmu,každý v jednom pokoji se svoji slečnou.
Manžel má sourozence o 7 let mladšího,nějak se minuli v dětství a v dospělosti k sobě už vztah taky nenašli,jsou každý úplně někde jinde.

Na vašem místě bych do 3.dítka nešla,kluci když studovali na vš,tak nás oba měsíčně stáli dohromady 12tis.Kč. Hled si to užít se dvěmi dětmi,i tak je to záhul,pokud se jim budete opravdu věnovat.