Docela chápu, že je pro matku obtížné pochopit, že by se její syn mohl chovat k ženě takto, to chce hodně osobní odvahy (a třeba i připustit vlastní pochybení ve výchově). Taky má možná dojem, že kdyby tomu věřila, musela by se postavit na stranu jednoho z vás, a to by bylo dost nesnesitelné dilema. Asi nejlepší by bylo, se do toho neplést, nevyjadřovat se k tomu, jen se snažit o zachování dobrých vztahů s oběma - svým potomkem i jeho odcházejícím partnerem.