Přijde mi neuvěřitelné, že by takové rady ostatní členové rodiny dávali, kdyby znali skutečný rozsah násilí (ať už fyzického nebo psychického). Není to spíš tak, že "nevěří, že by to bylo tak zlé" nebo "si neumí představit, že on by něco takového dělal", když vůči nim se projevuje jako naprosto slušný a téměř úžasný člověk? Tohle byl třeba můj švagr - mně třeba "nějak neseděl" od začátku, ale i já jsem oceňovala jak se třeba choval k naší babičce a dědovi, našim zase celkem lezl do zadku ... Jediné štěstí, že BARáK ve kterém bydleli, patřil našim a na tom, co si stavěli, vázl takový dluh, že nikdo neměl pocit, že ségra o něco přišla ...