Žženo, to ano, to já chápu že ten kdo něco buduje k tomu má jistě vztah. To je normální a lidské.
V nastíněném příběhu tak snad tedy když už ta dcera, ale proč k tomu mají tak silný vztah ti rodiče?
A pak je to otázka samozřejmě ceny, a teď nemyslím finanční. Prostě někdy je ta cena za zachování i něčeho k čemu má člověk vztah příliš vysoká.

A tím myslím spektrum od DN, přes život vedle někoho bez radosti a pohody, po sebezničující finanční či i fyzické vyčerpání, či i prostou "dědickou" spravedlnost. Žádný vztah k "věci" by mi nestál za to zjevně přednostit jedno dítě před druhým.

Pořád je to prostě jen "věc", i když jistě chápu že leckdy roky a z láskou budovaná. I když je otázka jestli to je to pravé, plnohodnotné prožití života. Jestli to "co po nás zůstane" by měl být BARÁK. Jestli tohle uvažování někdy není spíš prokletí.

P.S. Osobně proti barákům nic nemám, sama jeden mám, jen proti jejich přílišnému přeceňování. Pro mně ten můj hodnotu má, i tu osobní, ale jen potud, dokud bude prostředkem ke spokojenému životu mému a dětí, nikoliv cílem.