Já tě chápu, ale jdi tam. Já musela, protože jsem po té facce na to ucho skoro neslyšela, měla jsem sebou navíc malou v kočárku, tak ponížená jsem se ještě nikdy necítila, ani když mi tu facku dal. Strašně jsem se v čekárně držela, abych nebrečela, v ordinaci jsem to nevydržela, ani jsem nejdřív nemohla mluvit, jak moc jsem brečela. Protože to bylo poprvé, tak mi to jen doktor napsal do zprávy a nic se dál neřešilo - byla to moje volba, Dr. se ptal zda chi policii nebo ne. Podruhé jsem skončila na chýře. Když jsem řekla, jak to bylo, doktor zpozorněl a začal se vyptávat, pořád na to samé, ale různě, asi aby poznal jestli nekecám. Byl moc hodný a opravdu poctivě mě vyšetřil, sepsal podrobnou zprávu, poradil kam jít. Pak jsem šla na policii a tam to bylo "ale paní, jaký domácí násilí a jaký vydírání, vždyť jste manželé, no tak teda pojďte dál" a přesvědčili mě, že to sepíšeme jen na přestupek.......... Dodnes toho lituju, že jsem vyměkla. Bylo mi zle a už jsem to chtěla mít za sebou.

Jestli se sama stydíš, máš nějakou kamarádku, která by šla s tebou a podpořila tě? Aby ses nenechala odbýt..........