Arsielo,měli jsme králíky,slepice,prase.Ale o to všechno se starali máma s tátou a babička s dědou(bydleli jsme tehdy všichni v jednom domě).Po dětech rozhodně nic takového nechtěli.Já jsem chodila někdy krmit králíky,sbírat vajíčka a sypat zrní slepicím,ale to bylo dobrovolně,protože jsem sama chtěla,bavilo mě to.Nebyla to žádná povinná práce.Štípala jsem dřevo,ale též dobrovolně,nebo zatápěla v kotli.Chodila jsem plít zahrádku-zase žádné nařízení,mě to moc bavilo a jakákoli práce na zahradě mi vydržela do dneška,jsem tím úplně posedlá-plít,rýt,stříhat,zalévat,sázet,pěstovat...cokoli.Moje nejoblíběnější činnost,vrtat se v hlíně.Na baráku žádné opravy nebyly,a kdyby ano,tak by po nás rodiče určitě nechtěli,aby jsme jim s opravama domu pomáhali.Trávu sekal kosou děda nebo táta,sušili seno,já občas chodila shrabovat do kupiček,ale zase.....dobrovolně,protože mě samotné se chtělo.Takže opravdu žádnou dřinu kolem baráku neznám a to ani jako dospělá.Jo,pravda,když už mi bylo osmnáct a naši stavěli druhý barák,hodila se každá ruka,pomáhala jsem s tím co bylo v mých silách,ale že bych na stavbě baráku musela povinně makat od nevidím do nevidím,to ne.A nebyl tady ve vesnici nikdo,kdo by děti celé dny honil pracema kolem domu.Většinu toho vždycky zastávají ti dospěláci.