a Tobě (vám) nepřijde PŘÍŠERNÝ, že tohle vůbec může prosáknout na veřejnost?

Doslovné přepisy odposlechů hovorů, které byly určeny soukromé osobě, a které s danou kauzou souvisí jen okrajově?

Je v pořádku, že je má k dispozici soud, ale to, že se dostaly na veřejnost, považuji za těžce přes čáru a potenciální ohrožení nás všech. A to zcela bez ohledu na to, že paní N. to nestaví do pěkného světla a nechtěla bych s ní bydlet na koleji.

Případnou námitku, která je v těchto případech často používána, tj. že "když neděláš nic špatnýho, tak nemáš co skrývat a takovýhle věci ti nemůžou vadit" neberu.

Nemám ve zvyku někoho pomlouvat a když už, tak ne po telefonu, takže bych si teoreticky mohla říct výše uvedenou větu, ale neřeknu. Děsí mě totiž představa, že lze něčí soukromí takto předhodit veřejnosti - byť by ten někdo byl lump až na půdu, a že to vzbudí očekávanou odezvu - vzedme se vlna nevole proti dotyčnému.

Jsme si opravdu jistí, že tohle se může stát jen tomu "kdo něco provedl" a že my, kteří jsme nic neprovedli, jsme proti tomu krytí? A opravdu by nám nevadilo, kdyby si někdo ve skrytu nahrával to, co si s kým povídáme, a pak, kdyby se mu to hodilo, to vytáhl na veřejnost? Teď většina z nás nikoho nezajímá, ale můžeme si být na 100 % jistí, že to tak bude pořád? A opravdu by se mezi našimi hovory nenašlo nic, co by nás - třeba vytržené z kontextu - postavilo do podobně nelichotivého světla jako paní Nečasovou?