Podobně to měla moje mamka se svojí matkou (babičkou). Babička byla také hodná ženská, pro rodinu by se v podstatě rozkrájela, ale vždycky upřednostňovala syna před dcerou. Byla to taková ta klasika, hodná, dobře se učící dcera a rozjívený, flákající se synek. Synovi prošlo všechno, dceři nic (nadsázka). Ani v dospělosti mamka neudělala nic pořádně, normálně, babička vždycky věděla, jak udělit ťafku, i když to maskovala dobrým úmyslem. No happy end to moc nemá, sblížily se v podstatě až na babiččině smrtelné posteli, kdy byla babička vděčná za návštěvu a pomoc. To i uznala některé svoje chybné kroky v minulosti.

Takže radu asi moc nemám, snad jenom si říkat, že tvoje mamka udělala, co mohla třeba to lépe neumí asi si ani neuvědomuje, že dělá nějaké rozdíly mezi tebou a bratry. jsi dospělá, tak žij svůj rodinný život a nedej tolik na maminku .