Mám syna s touto diagnózou. Do první třídy šel s tím, že ve školce mluvil s dětmi, s učitelkou ne, ale měl ji rád, maloval jí obrázky a pokud něco moc potřeboval, tak byl ochoten zašeptat do ouška.
Ve škole byla dohoda s učitelkou, že ho nebude nutit mluvit. Pokud si chtěla ověřit jak čte, tak to bylo v kabinetě a on četl šeptem a paní učitelka stála bokem, aby byla "jako" pryč. Postupně se rozmluvil, pokud je v kolektivu a "není vidět", tak je v pohodě...
Nejvíc pomohlo přijetí jeho problémů z naší strany, tj. úplně jsme ho přestali motivovat k řeči (zrušili jsme i pozitivní motivaci), naopak jsme mu na chvíli začali radit, jak se tomu může vyhnout. Samozřejmě po dohodě s učitelkou ve školce. To ho neuvěřitelně uklidnilo a postupně sám začal dělat pokroky. Léky nikdy nebral.
Samozřejmě že má potíže s diagnózou spojené (rituály, vybíravost v jídle atp.), ale postupně se daří je minimalizovat. Každopádně je potřeba neustupovat za meze snesitelnosti.