ne nevnímala ji jako zlou a když jsem jí to řekla, tak byla dost překvapená. babička se přivdala do její rodiny, kde nejdříve vládla prababička a pak děda (otec matky). Ona musela držet pusu a krok. Nebyla doopravdy zlá, ale taková furt naštvaná, nikdy se neusmála, moc nemluvila, když mi dala třeba čokoládu, tak ji přede mně hodila a zabrbrala, tumáš. Když jsem se ptala, proč mě babička neměla ráda, tak mi máma řekla, že jsem byla jiná. Nevím ale jak, byla jsem živější a výřečnější dítě, které řeklo, co si myslelo. Na vsi, kde babička s dědou žili, je to tak, že děti se moc neřeší, dá se jim najíst a večer se spočítají. Ceněné jsou jen ty, co neodmlouvají a dělají co se jim řekne, ten zbytek je tolerován. Když jsem dospěla, tak jsem si vztah s babi urovnala. Navíc se mě to její chování nedotýkalo tolik, jako to mámino.