Donell, mela by sis sama pro sebe rozdělit veci a požadavky na dulezite, mene dulezite a nepodstatné. Podle toho pak jednat. Pokud jdu jen tak na procházku, dopredu to oznámit a nechat dceru rozhodovat, kudy se pujde. Pokud nekam potrebuju dojit, dam diteti cil s necim zajimavym, co tam muze videt nebo zažít, cestou se snazit udržovat s dcerou kontakt komunikaci, upozorňovat na veci pred Vami, proste naladit ji na svoji trasu.
Kojení - pokud uz kojit nechceš, neni potreba pohádka. Je to pro tebe podstatne, tudiz to je vec, na ktere budu trvat. Popovídame si, vysvětlím, ze mléko uz neni a nebude. Pri dozadovani se mléka byt trpěliva, ale neustupna - proste neni, chápeš, ze ji to stve, ale neda se nic delat.
Pleny bych zatim neřešila, je toho na Vas moc. Jste obe asi trochu labilní (prosim te, nemyslim to vubec zle!!) Dcera muze mit draždivou a ne zcela vyvinutou nervovou soustavu a tak ma problemy se sebeovladanim. Chce to trpelivost. Ale ty musis nastavit, co je pro tebe podstatne a na tom trvat a co ne. Dcera se v tom bude brzo orientovat take a nebude mit tolik problemu se prizpusobit. Uvidíš, ze casem se to bude zlepšovat. Vy se motá te v bludné kruhu, ale jsi to ty, kdo muze z kruhu vystoupit a nastavit jiny model fungování.
Urcite to je narocne, ale nemusi to byt az tak desne.