Jo, stojím.
Ráda se s nimi potkám.
Ne, že bychom se museli kamarádit každý den, ale jednou za čas je potkat, je dobré. A nemusí to být jen na pohřbu nebo na svatbě, nebo i jen tak.

S mými tetami, bratranci, sestřenicemi se vídám běžně, každý tak půlrok, a pokud nám do toho něco vážného nevleze, tak to tak bude do smrti.

Za širší rodinu považuji vzdálenější příbuzné a s některými se vídám doteď - např. s vnučkou sestry mé prababičky, nebo s rodinami sestřenic mých babiček, nebo s manželkou bratra mého dědy.