Jo, pro okolí a dost dlouho i pro rodinu to byli nevychovaní spratci, kterým nedokážeme pořádně nařezat. Když se dítě zmítalo po zemi v masně, tak tam byla celá řada vychovatelek, co by je postavila do latě a i chlapů. Musím zaklepat, že v baráku kluky znají od narození a berou, že jsou to prostě oni... Až asi před dvěma lety jsme se sešli jako fajn parta pár maminek, co mají ty děti tak nějak stejné a navzájem si pomáháme, pohlídáme, jednou za čas sedneme večer na kávu a necháme je tatínkům. Ale do té doby fakt nic. I když jsme začali chodit do školky tak to byl nářez. Musela jsem jednotlivě všem z ostatních tříd vysvětlovat proč jsou takoví jací jsou... V naší třídě jsme to s paní učitelkou oznámily na třídní schůzce co byla a pohoda. Ale dost často jsem měla a mám ještě i teď občas, strčit hlavu do písku.