Tuten, naštěstí ne, nesetkala, od rodiny a příbuzenstva vůbec ne, ti se nám naopak spíš snažili pomoct a zajímali se co a jak...a venku od cizích vlastně asi taky ne...on teda malej neměl zase tolik těch scén venku, spíš si to nechával na doma, takže válející se dítě venku nebo v obchodě jsem moc neznala, v tom obchodě vlastně snad nikdy, maximálně vřískající, že nechce domů/ven...ale jakmile jsme překonali ten kritický bod změny, tak už byl venku/doma v pohodě...a s tím nemluvením, párkrát se nám stalo, že se na hřišti nějaké dítko zeptalo "on nemluví?" nebo "proč nemluví?", tak jsem vysvětlila a bylo to v pohodě, ale on o děti nikdy zase až tolik nestál...a maminky dětí to taky nijak extra neřešily, sem tam se zeptaly, občas jsme potkali někoho, kdo měl podobné problémy,tak jsme si s maminkou popovídaly...ale žádnou špatnou nebo posměšnou reakci si fakt nepamatuju...