Když jsem byla dítě, scházeli jsme se celkem často s celou rozvětvenou rodinou ze strany mámy i táty. Měla jsem to ráda.
Když jsem byla v pubertě, postupně to skončilo.
Máma se s rodinou rozhádala kvůli restituci a utla veškeré styky - takže se s nimi od té doby nevídá a tím pádem ani já.
Táta pochází z velké rodiny, vídali jsme se často a intenzivně. Máma to vždy špatně snášela, byla nervózní když se jí do domu nahrnulo hodně lidí a i nerada jezdila k nim, měla pocit, že ji nemají rádi. Svým způsobem oprávněně, nezapadla. Časem se její nechuť ještě zvětšovala.
Táta je šikovný kutil, všichni si ho rádi zvali na výpomoc zadarmo. A když potřeboval pomoc on (povodně 2002), z celého toho širokého příbuzenstva zavolal s nabídkou pomoci jeden jediný bratranec... Táta se urazil, že ho všichni jenom využívají a styky taktéž utnul. Časem je na společné akce přestali zvát a tím pádem nezvou ani mě, i když já bych je občas ráda viděla, třebaže si myslím, že bych nezapadla, stejně jako máma.
Některé občas náhodně potkám, prohodíme pár společenských slov, některé jsem neviděla víc než 10 let.