Nevím.
Samozřejmě jako matce mi vadí, když drahouškové na školu pečou a mají dojem, že jejich školní docházka je moje věc. Ne-e. Chci aby byli v obraze (tj. co si mám připravit na kdy, vím co se učím v ktarém předmětu, a pokud si s něčím nevím rady, zkusím pár možností co s tím, nebo to řeknu někomu a nechám si poradit). A chci, aby se naučili učit (já to dlouho neuměla - i když na zš jsem byla jedničkářka, zjistila jsem to až na střední - tam jsem dělala v prváku reparát.....). Nevadí mi, když dcera dostane trojec z vlastivědy, protože si v testu spletla Břetislava s Boleslavem, ale přitom má tucha, že psala o Přemyslovcích, jen se spletla. Vadí mi, když dostane trojku z přírodovědy za to, že napíše, že slepice jsou dravci, co na zimu odlétají na jih, přestože je imrvére u dědy a slepice mu pomáhá krmit. Nevadí mi, když synáčka učitelka vypeskuje za to, že potřetí v týdnu zapoměl penál, když ho skutečně zapoměl. Vadí mi, že ho nepochválí, že dobře čte/kreslí/cokoliv, prostě slovně hodnotí pouze to negativní, u ostatního mu musí stačit právě jedničky. Já spíš oceňuju ty schopnosti, než známky.