No jo Molly..každý má svých starostí dost, člověk nechce zatěžovat druhé...
On manžel kromě chemoterapie každý týden,bere denně ještě asi 14 pilulek-léků,má taky plno problémů jiných..oko stále nedovře,takže neustále si je promazává,tvář má stále strnulou a chodí denně na rehabilitace/zdá se jim tam ale,že už malinké záchvěvy někde ve tváři jsou/, pobolívají ho játra,tlačí,brní, navíc má kýlu na břiše a ta ho taky bolí, při tom vyklenutí břicha při zvětšených játrech, operované ucho je citlivé,někdy ho to tlačí,jakoby táhne,dá se říct,že mu uvnitř otvor zarůstá po té operaci,s tím se počítalo dle dr a neslyší na ně, je to pro něj hodně nepříjemné,má tyhle pocity denně,ale snaží se o tom nemluvit, naslouchadlo nenosí, vadí mu,nesnese ho...pod operovaným uchem mu pod kůži roste jakási kost,je to i pod tím uchem už viditelné/zatím se to nijak neřeší/. Kýlu mu nemohou operovat,nebot by musel vynechat na hodně dlouho tuhle novou chemoterapii a to dr nechce riskovat..a řekla mu,že se nesmí vůbec zranit,protože díky tomu chemu by se mu vůbec nic nehojilo...takže musí dávat pozor na sebe...no a takhle nějak se cítí manžel stále a do toho si hraje v rámci možností s dětma,chodí do práce a zahradničí a buduje kolem domu...snaží se hledět dopředu a nějak to vytěsnit...když byl jednu dobu tak hodně nervozní a rozhozený, dr mu předepsala nějaké léky na nervy..ale nevzal si je, zjistil co by to s ním udělalo,navíc se to musí brát dlouhodobě aby to vůbec fungovalo...prostě si řekl,že to zvládne sám a nehodlá se dopovat dalšími sračkami..
No tak to je v nástinu asi naše situace...a už dost...napiště sem něco pozitivního at mi z toho nehrábne..