Já ale nemyslím všechny děti v součtu, ale kolik hodin denně ti řvalo každé děcko zvlášť. Protože pokud má zakladatelka doma podobný exemplář jako já, nedá se to chápat, dá se leda s vypětím sil neřvat a nevraždit. Nejde o jejich vyhraněný názor, ale o zálibu ve scénách, hádkách, řevu. A zatím jsem neodhalila žádnou fungující metodu, jak to řešit. Jediné, co jsem jezkoušela, je pořádný nářez. Občas ji lupnu na zadek (když sebe ohrožuje na životě), ale bolestivý nářez ještě nezakusila. Naučila jsem se s úsměvem řešit situace a až je z dohledu to ventilovat, neřvat na ni...
Kdo nezažil, nepochopí.