Juldafulda, take mam obecne pocit, ze deti na skolu kaslou vic, nez kdysi my. Zrejme je tlak ze strany rodicu mensi. Ja mam diky bohu doma vyjimky, ale muzu to posoudit podle toho, co deti vypravi. Synovi bude 13 a prvni roky dochazky byly peklo (ADHD). Kolem tech 10 let se zklidnil, rekl si, co chce, jak toho dosahnout, a v klidu si za tim jde. Spoluzaci ho nezajimaji v tom smyslu, ze je klidne za sprta, proste je absolutne neresi. Doma se neuci, ale kdyz maji delat prednasky, referaty, slohovky, tak misto povinneho minima vytvori dvojnasobek, vyhraje si s tim, proste ho to bavi. Vi, na jakou vysokou se hlasit, kde bude chtit stipendium, ale pokud ho nedostane, pujde jinam, nechce se brutalne zadluzit. Ve tride je jich par, ktere to bavi, komunikuji s uciteli, jsou aktivni. Sice ma na vsechno nazor, a prosazuje ho ne prilis diplomaticky, ale pro ucitele je radost ho tam mit (dle jejich slov). Chce studovat fyziku, programovani, v tom jeste jasno nema. Nicmene je opravdu talentovany i na jazyky (AJ, FR, NJ), bavi ho zemepis, dejepis, nedavno jsme objevili i talent na hudbu (naucil se sam na piano a vynutil si hodiny housli), umi krasne kreslit (kdyz si muze vybrat co a jak). Kdyz se ho zeptam, jakeho ucitele ma nejradeji, tak zacne vyjmenovavat a kdyz je jich uz pet, tak rekne, ze vlastne vsichni jsou uzasni uciteleSam sobe si rekl, ze az do maturity chce mit na konci roku na vysvedceni vyznamenani a hlida si to. Pochopil, ze proste musi delat i to, co nepovazuje za logicke (ceska gramatika), aby to vyznamenani mel. Kdyz byl mensi, tak tohle naprosto odmital pochopit S prechodem na gympl nam jednozacne rekl, ze skolu si bude resit sam a ze zacatku trochu bojoval, ale postupne se to utrepalo. Jen je porad pro nej skola moc lehka, tesi se na posledni ctyri rocniky, ze snad konecne to bude narocnejsi. Tenhle pristup ke skole se postupne vyvijel, na zakladce zapominal, ukoly neresil, sice znamky super, ale chovani des bes, hlavne kvuli vyrusovani.