Monty,

samozřejmě, že v šesté třídě už nemá vůli s tím něco dělat, když v době, kdy se s tím ještě něco dělat dalo, se na něj všichni vykašlali s tím, že to nejde. A ano, v tom věku ještě on nebyl schopný posoudit, jestli chce nebo nechce...byl ale v tu dobu ještě schopný přijímat vůli rodičů a při troše snahy s ním šlo pracovat.

A při problémech s pozorností je většina práce právě na rodičích...učitelé mohou upozorňovat, mohou v rámci školy pracovat učitým způsobem...ale ta změna, ta léčba, ta musí probíhat doma...ale nejdřív musí rodič připustit, že jeho dítě nějaký problém má...

V šesté třídě si můžeš stěžovat na rodina.cz, jakého máš doma lempla bez možnosti motivace...

A že bych byla ochotná ti v tomhle věřit víc než kdo jiný, protože nemotivovatelné děti doma mám, navíc ještě bez zájmů, takže vnější motivace je fakt k prdu....a že jsme došli tak daleko, že 4 bydlely na 8 m2, bez televize, PC, telefonů, oblečení (jen to základní do školy), bez možnosti jít ven....nepomáhala vidina ničeho pozitivního, vydržely to skoro 2 měsíce, pak jsem to zrušila....a vůbec nešlo o nic tak náročného, jako je učení...ale o pitomé uklizení obýváku, kam natahaly svoje krámy....

Ale jen z toho, co jsi napsala včera a dneska mi přijde, že tvůj syn se púrostě jen přizpůzobil vnějším podmínkám v rámci svých možností. Co není v jeho silách změnit, to neřeší. To je pro přežití moc fajn.