Přidat odpověď
V takové situaci jsem nebyla, ale mnohokrát už mě napadlo, že člověk si často celý život uchovává věci, které pro něj mají hodnotu, třeba citovou, nedokáže se jich zbavit. Nebo nechce. Dopisy, drobné dárky, památky na nějakou událost. A co teprve skutečné sbírky: hrnečky, zvonečky...
A pak zemře a - šup s tím na smeťák.
Bylo mi z toho docela těžko, ale asi je to tak, že ty věci pro člověka mají hodnotu právě jen za jeho života. Další lidi to nezajímá, ti zase mají svoje památky a sbírky.
Mně pomohlo si to takto říct; že nevadí, že to nebude důležité pro potomstvo, že cenu to mělo pro mě a to je nejdůležitější.
Po mé smrti ať si každý vezme, co se mu líbí a co se nebude líbit nebo hodit nikomu - nevadí, svůj význam to splnilo.
Předchozí