Papír ti nepomůže. Práce s dítětem pomůže. Moje starší dítě bylo nešikovné, to taky není žádná vada a taky je to na překážku. Pomohl taneční kroužek, ke kterému se dostala po mém experimentování, jaký pohyb ji nabídnout - k čemu ji popostrčit. Lidové tance ji bavily a zároveň se nebála, nebylo to nijak akrobatické; taky to nebylo soutěživé a pomáhalo to i s rozvojem smyslu pro rytmus a tak. Dnes je šikovná dost.

Zajímala ses někdy o to, jak syna soustředění učit, jak ho podporovat? Ty, která máš načteno kdeco z psychologie - věnovala jsi někdy cílené úsilí, abys ho podpořila v rozvoji schopnosti soustředit se? Můj osobní pocit je, že tvůj syn, který nebyl nijak významný extrém, ti posloužil jako demonstrace tvého postoje "diagnózy jsou nanic", ale nějaká cílená práce s ním / přístup k tomu zbyla akorát na babičku, a tam sis jen hezky potvrdila, že snaha něco dělat je na nic...

No nic.