Mám pocit, že nejlepší je prostě říct to, co si říkáš sama v duchu.

Takže bych zkusil mámě prostě říct: "Mám pocit, že se stále snažím skloubit věci ke spokojenosti všech a stejně je vždycky někdo naštvanej, pochopitelně na mě. Stejné situace nastávají i přítel versus matka atd. Je to hrozně vyčerpávající a nevím moc jak to řešit. Za chvilku začnou remcat ještě děti a to už mě trefí šlak."

Lidem kolem často nedojde, jak k tomu přijdeš ty, a vůbec třeba ani ne ze zlý vůle. Ale když jim to podáš ze svý pozice, můžou na to nahlídnout tvýma očima.