Šuplíku,
když myslíš.
Podívej, syn občas s něčím přišel, že by ho to možná bavilo. Nebo že mu to přijde jako prima práce. Třeba s tím herectvím. Šel párkrát do komparsu a na pár castingů a velice rychle pochopil, že to není práce, která by ho bavila a kterou by chtěl dělat. Cokoli, co kdy zvažoval nebo o čem přemýšlel, konzultoval s okolím, měl možnost se potkat s lidmi z toho povolání, nějak si to "osahat". A nejen díky mně, že jsem mu to umožnila, on si je schopný tyhle věci "prokonzultovat" i samostatně. Jeho zajímají názory a zkušenosti jiných lidí a celkem bych řekla, že s nimi umí pracovat.
Momentální dilema je to, že on sice plus mínus ví, co by chtěl dělat, i když ne přesně, jsou to řekněme okruhy profesí, mezi kterýma by se DNESKA rozhodoval (samozřejmě s možností, že za těch 6 - 7 let bude všechno jinak). A ví, že jít na odbornou školu HNED mu ten výběr zkomplikuje. Byť by to pro něj bylo daleko pohodlnější, protože se tam nedělají přijímačky z matiky.