koliesko, jo mluvili jsme o tom mockrát, právě v době, kdy byly moje děti hodně malé a byl tu často-byla to taková naše druhá šance.
On si v podstatě pořád stojí za svým, že ho máma k takovému chování provokovala a že kdyby si byl býval vzal někoho méně konfliktního, tak by to tak nebylo.
Ve vztahu k týranému sourozenci uznával svou vinu a dneska by prý údajně zachoval víc klid a neviděl by hned rudě.

Je to jak píšeš, na žádných omluvách to nestojí, je to jak je a jiné dětství mít už nebudu.

"JEN" se přehoupnout, ale jak...

Já vůbec nechápu, proč mě to teď tak drtí. Už ho nemusím nikdy vidět, nemusím se kvůli němu trápit, mám skvělou rodinu a pořád je to tak bolestné...