Adelaide,
a je fakt tak těžký pochopit, že "defektní rodič" mého ražení jaksi bazíruje na tom, aby si to dítě samo uvědomilo, že je třeba něco dělat? Jasně, on ten přechod od bezstarostnýho dětství k určitý zodpovědnosti je bolestivej, asi pro každýho, ale podle mého skromného mínění je daleko bolestivější pro toho, kdo na něj narazí po létech "umetání cestiček" než pro toho, kdo je zvyklej se do něj aktivně zapojit a nebýt jen pasivní objekt v rukou nějakých psychologů, učitelů a jiných "mentorů". U nás doma výmluvy moc nefungujou. Nechce se ti něco dělat? OK, ale vyplývají z toho nějaké následky. Chce se ti? Tak tomu musíš něco obětovat. Pokud to dítě samo nechce, nevidím důvod, proč mu sedět na krku a nutit ho k tomu násilím nebo ho stresovat nějakýma "poruchama". A ve dvanácti letech i průměrně inteligentní dítě ví, kde ho tlačí bota.