tak nějak se ty oslavy dělají všechny u nás, máme na to nejvhodnější prostor. každý něco připraví, donese. je nás dost a dost malých dětí, takže to jsou spíš švédské stoly.

takže večer nechystám jídlo, dopoledne vykopnu děcka s mužem ven a připravuju. nejvíc se osvědčilo udělat to tak, aby se mohl každý obsloužit sám, protože utírat dětem nudle a zadky a do toho dolévat skleničky je docela fuška.

na organizování oslavy sama pro sebe jsem nikdy neměla žaludek. přijde mi to takové sebestředné "povinně přijďte a doneste dary". vždy čekám, až se ohlásí rodina, že mi chce popřát a kdy se jim to hodí, tak se nějak dohodneme.

a vždycky mám pak radost, až ta oslava skončí. hlavně musí dorazit švagrová nebo moje ségra, aby bylo veselo. naopak spousta chlapů v rodině by potřebovalo každý svou hostesku, protože furt něco potřebují...