Taky mívám období, kdy se to sejde, mívám tragický a beznadějný pohled na svět.....radu teda nemám, někdy je prostě blbě, ale poslední dobou mi pomáhá představit si svět a realitu jinak.....jakože tento svět je něco jako počítačová hra - máš spoustu možností a země nabízí spoustu krás...prostě se zastavím a přemýšlím, tak, kdyby to byla PC hra, co budeš dělat? uvědomím si, jak to je vlastně tady skvělý....
nejsem tedy v euforii, ale dává mi to naději. Lidi jsou lidi, to neovlivníš, jejich reakce nejsou na tebe cílený, taky plynou z nějakých jejich mindráků....taky se děsím některých učitelů a nevím, jestli dělám dobře, když dceru zas objednávám do ppp...dcera by potřebovala zas do léčebny na pár týdnů, ale už by mi to neodpustila...snažím se věci brát tak, jak přicházejí....a nebrat sije osobně