Marko,
jenže ono tam pláče nebo tiše smutní ne proto, že by tu maminku tak strašně potřebovalo, ale proto, že není zvyklé být bez ní.
My jsme rozbili historický koncept "velkých rodin" a malých sociálních skupin, a tohle jsou jen následky. Nesouvisí to s potřebou dítěte, ale s tím, jak je vychováváno a jak je k němu přistupováno. Nebudu posuzovat, co je "dobře" a co je "špatně", OK, Kudla má pravdu v tom, že je to do značné míry subjektivní, nicméně malé dítě opravdu není Einstein a nemá moc vlastních názorů a postojů, ty si vytváří až postupem času. A je celkem jasné, že dítě, které do tří let de facto nezná jiné prostředí než domácí a jiné lidi, než je matka/otec, bude ve školce smutný. To, které vyrůstá třeba v té širší rodině nebo nějaké komunitě smutné spíš nebude, protože už je zvyklé a je to pro něj přirozené.