Přidat odpověď
jasně, můžu jít do mateřského centra, pokecat se sousedkou, s prodavačkou, z bezdomovcem co u nás vybírá kontejnery, s pánem co venčí pejska (samozřejmě o to tito lidé musí stát), navštívit nějakou příbuznou v důchodu...
ale to není vychovávání dítěte v té starodávné komunitě, kdy byli lidi v denodenním kontaktu a bylo jich víc pohromadě. některá mateřská centra se o to pokouší, že se třeba i vaří a obědvá pohromadě. ale v běžném kontaktu se ti okolní lidé na výchově moc nepodílí, spíš jsou jakoby v pozadí, na výchovu má monopol matka, což má svoje výhody i nevýhody (a o těch se moc nemluví).
tu komunitní výchovu si představuju tak, že je nonstop někdo při ruce a že nudli u nosu utřu tomu dítěti, které zrovna běží okolo a neřeším, jestli je moje či cizí. když jsme na hřišti pískovišti, nebo na návštěvě, každý si hlídá svoje děti a svou svačinu a jsou to spíš individuality na jednom místě.
komunitně občas žijem s kamarádkama a jejich dětma na chalupách, kde se o všechno dělíme a vychováváme děti hromadně.
Předchozí