Monty "dítě, který je odmalička zvyklý na cizí lidi to fakt nebude řešit tak, jako dítě, co je do tří let doma s mámou. To je právě ten mateřský blud, že dítě nějak upřednostňuje při hrách nebo podobných aktivitách matku proto, že je matka. Když se mu bude věnovat někdo jinej, bude rádo, že se mu věnuje ten jinej, protože v tomhle žádný citový vazby nejsou až tak důležitý."

To není žádnej blud, moje dítě má rádo zážitky a zábavu s jinými lidmi, ale prostě velmi často preferuje mě. Čím je starší, tím víc má chuť zkoumat věci samo a beze mě. Proč ho násilně odtrhávat dřív? Abych mohla někde pracovat 10 hodin denně a vydělat peníze a ty bych zaplatila jiné osobě za péči o mé dítě. Pro mě to nedává smysl. Vždyť věčně malé nezůstane, je to otázka několika počátečních let.


"Dětem dělá problém ten násilný přechod od "výhradně matka" k "cizí člověk"."

Moje dítě nežilo v izolaci pouze se mnou, přesto jako malé chtělo mou přítomnost snad u všeho. Postupem času už jen někdy u nových neznámých věcí, a tak se to vyvíjí dál a dál k větší samostatnosti. Sama vím, jak pro mě byla důležitá maminka a to jsem taky nežila v izolaci.