Soudím, podle toho, cos napsala sem. Cos považovala za určující při popisu situace.

Že z něj šílíš, že mu radši začínáš ustupovat, že se mu mladší bratr směje, že je holka (ono je na holkách něco špatného? nebo jen holky brečí? evidentně ne), že máš obavu, že ho nebudou holky chtít (v 11 letech?). Uvedené mi připadá jako neadekvátní reakce, které pocity citlivého dítěte nevylepší, pokud ještě nezhorší.