Uvědomila jsem si, že když najdu už rozjetou diskuzi a podívám se na diskuzní strom, první čtu většinou příspěvky Valkýry. Většinou jsou dost hořký, někdy tragikomický. Mám pocit, že jí rozumím a je mi líto, v jaké pasti se ocitla. I když jsme každá jinde, každá žijeme jiný život, tak trochu znám ten pocit, když je člověk divný jen proto, že není mezi svými nejbližšími většinový.
Naplavila jsem se na malé město a víceméně jsem tu nikoho neznala a ten neustálý pocit, že něco kazím, že trhám partu, že se mi prostě nechce dělat něco, co všichni ostatní vítají s nadšením, tak trochu znám. I ten pocit, jestli jsem divná já, nebo oni - a bylo jasný, že já, když jich bylo víc. Přitom jsem objektivně neměla důvod si stěžovat, vlastně mi nikdo nic nedělal. A nejsou to špatní lidé, jen představy o vzájemném soužití máme jiné.
Vnímala jsem to tak, že se buď pořád jen přizpůsobuju, aby všichni měli radost, nebo trhám partu, abych měla klid já.
Každopádně přišly jiný starosti a tyhle ostatní věci mi začaly být jedno. Navíc si okolí zvyklo, že se mnou nehne. A většina lidí vypozorovala, kdy na mě s čím jít, prostě mě tak nějak přijali( a zbytek mě trpí ).

Pak je plno dalších nicků, které ráda čtu, ale ta Valkýra mě prostě nějak přitahuje. Jen nevím, jak by se jí dalo pomoct, protože z mého úhlu pohledu se to jeví tak, že je naprosto v pořádku. Je mi moc sympatická. A přesto, že vlastně zvenku se může zdát, že jí žádná velká životní tragédie nepotkala, mám pocit, že pro ní to musí být všechno k nežití.

Máte taky nějaký nick, jehož příspěvky vás tak zajímají?
Jinak, Valkýro, se omlouvám, jestli jsem tě tu nějak moc rozmázla, mě prostě z tvých příspěvků mrazí.