Přidat odpověď
Libiku,
drzim, co se da, at je stale lip.
Vis, co me nejvic vzdycky zpetne stve, ze jsem nebyla doma s dcreou, nebo neco neprozila naplno, protoze jsem mela pocit, ze nutne musim zaopatrit, vydelat, nikdo se o nas jinak nepostara. S odstupem to vidim, ze hlady bychom neumreli, tak co, a ten cas uz mi nikdo nevrati. Kdybych byla verna sama sobe a nemela strach, udelala bych lip. Asi vis, co je nejlepsi, jen se nenech zviklat.
Předchozí