Žženo, no pro příklad můžu sáhnout opět do svého života. Vzala jsem si skvělého chlapa, co jsem s ním byla absolutně šťastná, trávili jsme čas jenom spolu a oba rádi. Pak nešly společné zájmy realizovat, protože děti byly malé a nebylo hlídání. Realizoval se on a posunul se, zatímco já jsem stagnovala. No a děti naše zájmy nebaví, takže zase se to tříští. A najednou mám někoho, kdo si jede po svém, a baví ho věci, co mě vůbec. A už se nechce přizpůsobit. Já už taky ne, protože už jsem vyhořelá. Já se přizpůsobovala dlouho, ale on to zase o kousek dál posune. No a k té autentičnosti, tam to bylo myšleno, že každý si jede po svém. V tom původním příspěvku byla lehká ironie, že každý si jede po svém a je autentický, jakože netvoří celek, ale jen to individuální.