"umi toho podstatne min" - to je ovsem velice abstraktni pojem.

Zalezi na tom CO umi a CO JE ZAPOTREBI UMET. Rodice deti, ktere pokracuji skolni dochazku v nejake jine zemi, se obvykle rozchazeji v pojmu CO JE ZAPOTREBI UMET. Skola uci to, co je zapotrebi pro zrovna tu spolecnost, kde dite zije. Treba gramatika neni nijak zapotrebi, dulezitejsi je umet se vyjadrovat pisemne a ustne =proto se to procvicuje. Ustni projev je treba daleko obtiznejsi nejak "oznamkovat", pisemny - co je dulezitejsi - ze se pise bez chyby celkem jednoduse (coz je pochopitelne lehci) spravne pravopisne a gramaticky, nebo ze dite napise krasny text a na pravopis zapomene? Samozrejme mi je jasne, ze jsou na to podklady, jak to hodnotit a oznamkovat, ovsem v prvni tride je to na nic. Diteti to veme vubec chut neco psat, kdyz za 3 chybici tecky a jedno velke pismeno dostane petku, ackoli se mu vypraveni povedlo.

Po 40 letech vyucovani v jine zemi, kde se dlouha leta prvni vysvedceni davalo az v 8. tride, poslednich par let diky konzervativni vlade od 6., jsem silne proti jakemukoli znamkovani. A to ne proto, ze se do 8. tr. neznamkovalo, ale proto, jak uplne jasne je, jak diteti vezmes chut se vubec neco ucit, kdyz to stejne nevede k zadne lepsi znamce a neustale je peskovano, ze se zas nic nenaucilo. Rodice cizincu jsou nespokojeni s vyukou, porovnavaji se skolou ve sve puvodni zemi, a stezuji si. Dite ma znalosti v necem uplne jinem, coz je dle jinych osnov povazovano za daleko dulezitejsi, a co sami rodice treba ani neznaji.