Přidat odpověď
Podle mě jsou tyhlety stavy důsledkem současného stylu života v poměrně značné společenské izolaci (jakože nežijem nějakým kmenovým, komunitním, vesnickým způsobem života, kde se lidi více znají, více pracují společně, více si pomáhají). Nežijeme už ani s prarodiči a furt se honíme za dokonalostmi typu aby dítě umělo, aby někam chodilo, aby bylo uklizeno, navařeno... blabla. Mně nejvíce pomáhají přežít výlety a akce s podobně založenými lidmi, kde se děti baví téměř samy.
Nebo si zajdi na nějakou masáž. Popřemýšlej, co za tím napětím je. Neuspokojivý vztah, strach ze selhání dětí, nevím co ještě, dál mě nic nenapadá.
Nejsme dokonalí.
Předchozí