Je to měsíc a 2 dny co se oběsil, náš 33letý syn.Nechal malou dceru, kterou nadevše miloval a oběsil se v bytě na houpačce, kterou ji den předtím namontoval doprostřed chodby.Našli jsme ho já s manželem, když se mu přítelkyně nemohla celé odpoledne dovolat a požádala nás, jestli by jsme k němu nezašli.Pořád si budu vyčítat, že jsem mu o víkendu nezavolala ale měli být spolu a tak jsme je nechtěli rušit. Nechal tady rodiče 2 bratry, sestru a dcerušku. Když už jim to ve vztahu s přítelkyni nešlo, copak to byl důvod zapomenout na všechny ostatní? Vždycky říkal, že se o nás na starost postará .Postaral ,nechal nás žít v té hrůze kterou zaživáme a ještě dlouho budem .Pořád pláču a taky mám vztek .Na něj, na jeho přítelkyni, na sebe, že jsem nic nezpozorovala.Vždy samovraždy odsuzoval .Jenže když bolí srdíčko ,jak říkaval své dceří, když se ho ptala proč je smutný, tak člověk asi nepřemýšli co bude až tady nebude.