Mně to taky až tak příliš nepřipadá že jde o "klasickou" sourozeneckou žárlivost, i když samozřejmě může to být kombinace více věcí dohromady.

Ale sama píšeš že na manžela si nedovolí, na tebe "trochu", tudíž jako jediný další "objekt" zbývá prostě sourozenec.

Těžko radit takto jen z kusých informací, ale asi bych taky radila zajít k odborníkovi, který pomůže rozklíčovat původy záchvatů a nasměrovat vás k vhodné reakci.

Také mám dítě s nezralou nervovou soustavou, resp. pomaleji dozrávající, takže problémy s emoční nestabilitou znám - špatné snášení změn, školky apod. Také jsem si "užila" záchvatů, i když se u něj neprojevovaly agresí, ale spíš řevem a tím typickým zmítáním na zemi, ovšem v předškolním věku to začalo výrazně ustupovat, kdy už postupně dokázal lépe svůj výbuch emocí zvládat, takže v 1.třídě zcela vymizely (ovšem emočně je stále dost křehký, takže ner.soustavu ještě zcela dozrálou nemá).
Vůči mladšímu sourozenci se ale "nevybíjel" nikdy.

U nás pomáhalo jednak tedy předcházet těm záchvatům, "spouštěče" jsem se naučila předvídat. A především "naučit" emoce uvolnit, tedy pojmenovat, zahrozit si apod. Možná je tvoje dcera víc výbušnější a potřebuje se ventilovat fyzicky i slovně - zkoušeli jste to třeba nasměrovat jinam - na nějakého "nadávacího" plyšáka, bouchnout do polštáře, matrace.
A ano dobrá strategie je poslat vyzuřit do klidu, naopak to pevné objetí je myslím zcela kontraproduktivní, záchvat rozdmýchá a spíš to nevhodné chování může "konzervovat".

Jinak souhlasím že netolerovala bych ničení věcí, fyzickou ani slovní agresi vůči sourozenci naprosto ne.

Syna jsem taky posílala na určité místo se uklidnit a později si tam už rovnou chodil sám (sám od sebe), když "to na něj přišlo".
Také bych doporučovala uvědomit že za to dítě vlastně nemusí vůbec moct a prostě nedokáže se ovládnout, ty emoce z něj prýští a ono si nedokáže poradit co s tím, vždyť to kolikrát nedokážou ani dospělí (právě s pochopení toho může pomoci odborník).
Sice se mi zdá že v 7 letech by už to mělo dokázat dítě trochu kontrolovat, ale každé dítě je jiné, třeba je hodně výbušná, nebo prostě potřebuje pomoci najít metodu jak na to.

Sourozenecká žárlivost v tom může bát jen "nakombinovaná", pokud to tedy dělala již od mala. Tam je zase řešením fakt intenzivní práce na sourozeneckém vztahu, ono to prostě kolikrát není ta že dobrý vztah sourozenců je samosebou, někdy je za tím intenzivní práce a "neviditelná" ruka rodiče.
Třeba jen takový tip - výborně sourozence vždy dokáže spojit "společný nepřítel", tedy když se mohou sjednotit proti rodiči. A může jít o cokoliv. Občas svým dětem k tomu záměrně vytvářím příležitost.