Jano,
problém závislosti, a u kouření obzvlášť, je ten, že často vznikne v době, kdy přes veškerá varování není člověk způsobilý domýšlet důsledky, protože mu chybí životní zkušenost dospělých. Ve věku kolem 12 let už má sice dítě celkem rozum, ale na tohle prostě ne. A bohužel většina těch mnohaletých kuřáků, co se jim nedaří přestat, začala v době, kdy je organismus obzvlášť chytlavý a jednání je ještě často velmi nezodpovědné. Ono ne náhodou je ta hranice jakési, a pořád většinou jen částečné, zodpovědnosti v 15 letech. Jenže kouřit děti zkoušejí výrazně dřív a pokud nemají to štěstí, že je jim z toho špatně nebo jim to nechutná, a naopak mají smůlu v tom, že je v tom podporují kamarádi, kteří v tomto věku mají velký vliv, je neštěstí dokonáno.
Čím později člověk začne, tím snáz se mu přestává. A navíc, čím je člověk starší, tím víc hloupý nebo náchylný ke zkoušení nového musí být, aby vůbec začal.
V době, kdy má člověk dost rozumu, aby chtěl přestat, už to na vůli jedince závisí jen částečně. Těch okolností, které mohou tuto snahu ovlivnit, je moc.
Nehájím kouření, sama jsem nikdy nevzala cigaretu do pusy. Ale bohužel vidím, jak moc brzy se s tím řada dětí potýká. Taky mám manžela kuřáka a za sebou dost pokusů přestat s tím. Ale ten vliv na fungování toho člověka je tak velký, že jsme nebyli schopní to jako rodina ustát. Pořád věřím, že až jednou budou děti z domu a ten tlak na bezproblémové fungování nás obou nebude tak velký, že se to povede.
Bohužel, to že člověk chce přestat, k tomu samo o sobě nestačí. Je to dobrý začátek, ale ta cesta je dlouhá a trnitá a čím delší kus má člověk za sebou, tím delší je i ten před ním
.