Liško, já byl sám, samozřejmě. Ale většina lidí kolem byli lidi s dětma. Nebudu tvrdit, že jsem nebyl privilegovanej - byl, ale jen trošku. Hlavní privilegium spočívalo v tom, že jsem moh tamodtud odejít. A mezi ty lidi jsem celkem zapad, zapad jsem do sousedskej vztahů, do vzájemný výpomoci, do starání se o živobytí, takže celkem zodpovědně říkám - nebylo to vůbec takový, jako v těch katastrofickejch filmech. A některý lidi se připravovali, ale stejně se situace vyvíjela tak, že se stejně ukázalo, že přežívá ten pružnější, ne ten připravenější (dobře se připravili akorát ty, co včas odjeli).