Val,
moje nejlepší kamarádka právě jezdila na tu chatu a někdy jsem tam jezdila s ní.
U nás se ty výlety taky dělaly jen do doby, než umřel děda. Babička nedělala NIC nejen o víkendu, babička nedělala NIC každý den, od smrti svého manžela. A i když měla u sebe vnoučata, tak jim uvařila, napekla a když byly větší, tak s nimi hrála žolíky, to byla snad jediná věc, co ji bavila. Kolikrát mne tím i "vydírala" - přišla jsem ze školy, vidím upečený štrůdl a babička hned řekla: "Štrůdl dostaneš, až si se mnou zahraješ žolíky." Jinak koukala na televizi, občas četla časopisy nebo luštila křížovky, a tak 4x do roka šla na procházku do kostela. Pak ji ještě máma vozila cca jednou měsíčně autem na hřbitov na dědův hrob. To byl celej její program. A byla vdova přes čtvrt století, ovdověla mladá, v pětapadesáti, umřela půl roku po osmdesátých narozeninách. A vůbec nemám pocit, že by mne nějak zanedbávala nebo týrala tím, že se mi "nevěnovala".