Ne to není věnování to je běžná každodenní činnost. Věnování je to, že naslouchám pozorně synovi když mi něco povídá, odpovídám mu, neodbydu ho,pomazlíme se, rádi si spolu čteme, chodím s dětma ven (musím -dcera stejně sama nemůže a jsme v paneláku) trávíme společně čas na výletech a různých akcích atd. Ale o tom jsem mluvit nechtěla. Chtěla jsem poukázat na to, že v té rodině chyběly i ty běžné činnnosti, které jsou jinde normální. Děti bych jim neodebírala, to zas ne, nikdo je netýral. Za mě byl teda nejtěžší kalibr to kouření v místnosti a navíc nemocnému batoleti, to je opravdu na přesdržku.