Ano, banality, co měla k obědu, včetně toho, jak si je uvařila (na rozdíl od toho, jak je vařívá obvykle, a proč), koho potkala, když šla k tomu nakoupit suroviny, a rodokmenu dotyčného až do šestého kolena... Nekonečné souvětí, kdy se z každé vedlejší věty vyděluje další vedlejší věta a hovor se zpátky k původní dějové linii (co bylo k obědu) vrátí jen díky mým opakovaným skokům do řeči...

No a potom (po čtvrt hodině, delší hovor bych nepřežila) se někdy i objeví otázka, jak se máme my, která teda ani jako moc otázka nezní, ale vzpomínám si na jeden hovor, kdy jsem po tom monologu suše odvětila, že jsem s kojencem v nemocnici, kam nás v noci s akutní laryngitidou odvezla rychlá. To pak mamka taky trochu lapala po dechu :)