Kytku. Ale já u maturity ani u promocí rodiče neměla, už byli po smrti. I za tu kytku jsem byla vděčná, byla to milá pozornost. Já bych dary ani nechtěla, byla jsem už zvyklá se o sebe postarat sama, tak by mi byl nějaký dar vcelku šumák. Zato jsem si vážila všech, co tam přijeli a šli s námi na oběd, tím mi udělali větší radost než nějakými dary. My navíc promovali společně s bráchou, on jen o 2 dny déle (protože se flinkal a opakoval ročník).