Ano, to je přesně to,o čem se běžně nepíše a sice,že první týdny se štěnátkem bývají hoodně náročné,kdybych to sama nezažila,tak neuvěřím.Než jsme si psa pořídili,načetla jsem si kde co a naštěstí jsem se domluvila s chovatelkou,aby mi dala pejska o týden dřív,v 7.týdnu,aby mi s ním mohl ze začátku pomoci syn o prázdninách,který tehdý chodil ještě na sš.A to se ukázalo jako velmi prozíravé.Pejsek tedy se mnou v noci spal v ložnici-ale pěkně ve své uzaviratelné přepravce,ale když jsem ho uslyšela jak se začíná pohybovat-několikrát za noc,tak honem šup s ním ven nechat vyčurat,naštěstí máme přízemní domek,ale známá,co měla jeho bráchu,bydlí v paneláku v 9.patře,tak ta měla vždy připraveny u postele tepláky a několikrát za noc sjížděli s pejskem na čúrání pěkně před dům-pohodička,ne?
Zrovna tak celý den ho musel mít člověk na očích,pracovala jsem naštěstí z domu,vše jsem si musela plánovat - nákupy,úřady,jak zajistit psa,protože nemohl všude chodit se mnou.V tomto ohledu je to mnohem horší než s kojencem a i když jsem v poho vypiplala mimina 2,tak se psem jsem mnohdy už fakt byla na nervy.A přiznám se,chtěla jsem ho vrátit-zachránil ho tehdy syn,občas si o na noc začal brávat k sobě do pokojíku a běhal s ním v noci on.