splechťulko, rodiče už nemám a od svých pěstounů jsem dostala nejcennější dar - ujali se mě, když jsem to fakt POTŘEBOVALA (a to je v mým životě jediná situace, kdy vnímám, že jsem něco skutečně POTŘEBOVALA, nejen CHTĚLA, a nedokázala jsem si to opatřit sama). A za to jim jsem a nepřestanu být vděčná, protože to nebyla jejich POVINNOST, ale přesto to udělali, a já považuju za samozřejmý pro ně udělat to, co bych udělala pro svoje rodiče, až to budou potřebovat.

Pokud jde o zbývající část Tvého dotazu, na vysoké škole mě nikdo nevydržoval a od 18 se o finance starám skutečně sama. To, co jsem v té době dostávala navíc, jsem vnímala a vnímám jako obrovský dar (pěstouni mě zvali v neděli na oběd a pak mi dali ještě v kastrůlku s sebou, moje pěstounka mi občas šoupla nějakou stovku, kterou mi bylo trapný vzít, ale prát se s ní bylo taky trapný a bylo jasný, že mi to dát prostě CHCE), když jsem potřebovala vyzvednout dítě ze školky, abych ho nemusela s sebou táhnout k doktoru a oni mohli, tak to pro mě udělali, a to všecko pokládám za obrovský dar a těžký nadstandard, možná proto, že vím, že nikdo ke mně žádnou takovou POVINNOST neměl (a oni to pokládali vždycky za něco, co nestojí za řeč. ) - byli a jsou prostě úžasní

Jinak jsem taky z chudých poměrů a pokud jde o peníze, jediný moment, kdy jsem pociťovala jejich nedostatek bylo, když jsem byla nezletilá a byli jsme s tátou sami a já se nemohla nijak přičinit o jejich vydělávání. Když jsem byla u pěstounů , tak jsem nouzí netrpěla a od své dospělosti jsem nikdy nepocítila žádnou nouzi o peníze (a nebylo to tím, že bych jich měla tolik, ale že jsem měla svoje hospodaření zcela ve svých rukou.)