Danulu,

ale oni ke mně žádnou POVINNOST NEMĚLI, kdyby si mě tenkrát nevzali k sobě, tak jim nikdo neřekl půl slova.

O to víc si toho, co pro mě udělali, vážím a v podstatě se tím mezi námi založil vztah, který je pro mě ještě o něco výš než vztah s rodiči, protože ti si nás pořídili a do určité míry (aspoň do naší zletilosti) se o nás postarat MUSÍ.

Kdežto moji pěstouni NEMUSELI a přesto to udělali a dodnes si myslím, že mi tím zachránili život, aspoň v takový podobě, jako je teď, a já to dodnes považuju za zázrak , ale NIKDY jsem to nepovažovala za jejich POVINNOST.

To s tou mamkou, jak se Ti starala o domácnost - tam nevidím souvislost, s tím, cos říkala na začátku, tam to bylo z její strany dobrovolný (píšeš, žes to neočekávala).

Já jsem přece nikde netvrdila, že by člověk ty nadstandardní věci neměl přijímat - já taky přijímám a jsem za ně vděčná. Tvrdila jsem jen, že by si neměl myslet, že na ně má automatickej nárok, a být pak zklamanej, když se mu toho nedostane, stejně jako předpokládám Ty by ses na mamku nezlobila, kdyby Ti ty tři týdny nehlídala, protože si uvědomuješ, že to od ní bylo moc hezký, ale ne její povinnost.