Kapradino,

já sourozence nemám, manžel má.

Já pěstounům moc nepomáhám, protože to zatím nepotřebujou a nechtěj. Ale když jsou nemocní, tak jim třeba uvařím a donesu, dojedu nakoupit. Kdyby potřebovali odvézt k doktorovi, tak bych odvezla, kdyby potřebovali peníze, tak bych jim dala. Kdyby mě požádali o cokoli splnitelného, tak to splním, a ráda. Když onehdá volali S.O.S kvůli nějaké patálii okolo bydlení, tak jsme všeho nechali a hned naklusali. A jestli někdy budou potřebovat nějakou větší péči, tak mají u nás doma vyčleněný pokoj.

Jinak si ale obecně nemyslím, že by život dospělých zdravých lidí byl primárně o nějaké "pomoci" - proto mi přijde Tvoje otázka zvláštní v tom smyslu, jako bys počítala s pomocí jako s automatickou součástí života, i když ten člověk není bezmocný a je soběstačný. Kdežto já tam v takovém případě moc prostoru pro pomoc nevidím.